Avi Liva

I vy máte jeden druhému mýti nohy

1Před svátky Pascha Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby přešel z tohoto světa k Otci, když prokázal lásku k svým, kteří byli na světě, a miloval je až do konce.
2Při večeři, když ďábel již byl vnukl do srdce Jidášovi, synu Šimona, Iškariotskému, aby jej zradil -
3poněvadž Ježíš věděl, že mu Otec všecko dal do rukou, a že vyšel od Boha, a odchází k Bohu -,
4vstane od večeře, svlékne šat, vezme zástěru a přepásá se jí.
5Potom nalije vody do umyvadla a začne umývati učedníkům nohy a vytírati zástěrou, kterou byl přepásán.
6Přijde tedy k Šimonovi Petrovi. Ten mu řekne: „Pane, ty mi myješ nohy?“
7Ježíš mu odpověděl: „Ty nyní nechápeš, co já činím, ale potom tomu porozumíš.“
8Petr řekne: „Nikdy, až na věky, mi nebudeš mýti nohy!“ Ježíš odpověděl: „Neumyji-li tě, nebudeš míti podílu se mnou.“
9Šimon Petr řekne: „Pane, pak nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu!“
10Ježíš mu odpoví: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje, aby se ještě umyl, nýbrž je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni.“
11Znal totiž zrádce, proto řekl: „Ne všichni jste čisti.“
12Když jim tedy umyl nohy, zase si oblékl šat, usedl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
13Vy mě nazýváte mistrem a Pánem, a dobře říkáte; jsem jím.
14Jestliže tedy já, váš Pán a mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému mýti nohy.
15Dal jsem vám totiž příklad, abyste i vy činili, jak jsem já učinil vám.
16Vpravdě, vpravdě vám pravím: Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo jej poslal.
17Chápete-li to, blaženi jste, činíte-li tak.“
J 13:1-17
61 tis.
Avi Liva

K textu svatých Písem je třeba přistupovat s pokojem v srdci. Příběh o tom, jak Rabín Ježíš myl svým učedníkům nohy, není jen popisem události. Ve verších 12 - 17 nalezneme i Rabínův výklad:
12Když jim tedy umyl nohy, zase si oblékl šat, usedl a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil?
13Vy mě nazýváte mistrem a Pánem, a dobře říkáte; jsem jím.
14Jestliže tedy já, váš Pán a mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému mýti nohy.
15Dal jsem vám totiž příklad, abyste i vy činili, jak jsem já učinil vám.
16Vpravdě, vpravdě vám pravím: Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo jej poslal.
17Chápete-li to, blaženi jste, činíte-li tak.“

Sám Rabín zde klade důraz na hlavní smysl tohoto konání. Je jím vzájemná služba. Nepřehlédněte Rabínův výrok v 17. verši:
17Chápete-li to, blaženi jste, činíte-li tak.
Nejste blahoslaveni proto, že jste něco pochopili. Blahoslaveni jste až v tom okamžiku, kdy to, co jste pochopili, také činíte.

Severus sdílí

Kristus vstal z mrtvých. 🙏

969
Avi Liva

Když Rabín Ježíš umýval nohy svým učedníkům, což byla práce služebníků a otroků, sám na sobě ukázal, že to, co učí, také činí. To je tajemství tohoto příběhu.
25Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládci národů panují nad nimi a velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. 26Mezi vámi tomu tak nebude; ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; 27a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. 28Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Mt 20:25-27
Stejně tak následovníci Krista nevládnou svým bratřím, ale slouží každému z nich. To je smyslem poučení z tohoto příběhu. Proto svým bratřím umýváme nohy.
Nic jiného v příběhu nehledejte, hlavně ne takový nesmysl, jako je smývání „každodenních hříchů".

Avi Liva

Pokud neznáte židovské reálie, pak při vašich pokusech o výklad desátého verše sklouznete do falešných představ. Rabín Ježíš nehovoří o křtu, ale o koupeli, tedy o rituální očistě v mikve.
Krkolomné výklady samozvaných vykladačů postrádají základ. Tím základem je Láska. Vzájemné umývání nohou je skutek lásky.

Avi Liva

36Ein Pharisäer hatte Jesus zum Essen eingeladen. Jesus war in sein Haus gekommen und hatte sich zu Tisch gelegt. 37In dieser Stadt lebte auch eine Frau, die für ihren unmoralischen Lebenswandel bekannt war. Als sie erfahren hatte, dass Jesus im Haus des Pharisäers zu Gast war, nahm sie ein Alabastergefäß voll Salböl und ging dorthin. 38Sie trat an das Fußende des Liegepolsters, auf dem Jesus sich ausgestreckt hatte, kniete sich hin und fing so sehr zu weinen an, dass ihre Tränen seine Füße benetzten. Sie trocknete sie dann mit ihren Haaren ab, küsste sie immer wieder und salbte sie mit dem Öl. 39Als der Pharisäer, der Jesus eingeladen hatte, das sah, sagte er sich: "Wenn der wirklich ein Prophet wäre, würde er doch merken, was für eine Frau das ist, die ihn da berührt. Er müsste doch wissen, dass das eine Sünderin ist." 40"Simon, ich habe dir etwas zu sagen", sprach Jesus da seinen Gastgeber an. "Sprich, Rabbi", sagte dieser. 41Jesus begann: "Zwei Männer hatten Schulden bei einem Geldverleiher. Der eine schuldete ihm fünfhundert Denare, der andere fünfzig. 42Doch keiner von ihnen konnte ihm das Geld zurückzahlen. Da erließ er es beiden. Was meinst du, wer von beiden wird wohl dankbarer sein?" 43"Ich nehme an, der, dem die größere Schuld erlassen wurde", antwortete Simon. "Richtig!", sagte Jesus 44zu Simon und drehte sich zu der Frau um. "Siehst du diese Frau? Ich bin in dein Haus gekommen, und du hast mir nicht einmal Wasser angeboten, dass ich den Staub von meinen Füßen waschen konnte. Doch sie hat meine Füße mit ihren Tränen gewaschen und mit ihren Haaren getrocknet. 45Du hast mir keinen Begrüßungskuss gegeben, aber sie hat gar nicht aufgehört, mir die Füße zu küssen, seit ich hier bin. 46Du hast mir den Kopf nicht einmal mit ‹gewöhnlichem› Öl gesalbt, aber sie hat sogar meine Füße mit Salböl bestrichen. 47Ich kann dir sagen, woher das kommt: Ihre vielen Sünden sind ihr schon vergeben worden, darum hat sie mir viel Liebe erwiesen. Wem wenig vergeben wird, der zeigt auch wenig Liebe." 48Dann sagte er zu der Frau: "Ja, deine Sünden sind dir vergeben!" 49Die anderen Gäste fragten sich: "Für wen hält der sich eigentlich, dass er auch Sünden vergibt?" 50Doch Jesus sagte zu der Frau: "Dein Glaube hat dich gerettet. Geh in Frieden!" Lk 7:36-50

I Rusové tyto očistné"baně" užívají.

Když jsme začínali s Domácí péčí/ještě ani lékaři nevěděli jak se k tomu postavit.
Tak jsme začínali u mnoho seniorů s ošetřováním d.k. - umývali jsme nohy -
a některé jsme,v.č. jiných zdrav. úkonů -doprovázeli až ke smrti samé.